Přijde vám to vulgární? Jenom cituju šarmantního Jiřího Kodeta v Pelíškách, od kterého ta věta vyzněla… elegantně úderně. Chci tím říct, že slova nemají samy o sobě energii. Dokonce ani ta sprostá ne.

Slova nejsou ani pozitivní, ani negativní. Jsou to jen shluky písmen a tu energii jim dáváme až my svým záměrem. Jde tedy o to, s jakou emocí a v jakém kontextu je vyslovujeme. Vzpomeňte si na Karla Schwarzenberga a jeho hrčivé „rrrr“ ve slovech, kterým říkáme sprostá, ale on je vyslovoval s nesmírnou elegancí.

Ty seš taková moje prdelka. Možná by se vám nelíbilo, kdyby vám partner řekl něco takového, ale uznejte, že to zní něžně až láskyplně.

To je strašně… krásné!

Může se zdát, že některá slova za žádnou cenu nemůžou mít pozitivní náboj. Třeba nemoc, strach, vina. Ale stačí, abychom je propojili s něčím, co přináší růst, uvědomění nebo posun, a hned dostanou znaménko plus:

Strach mi ukazuje, kde je moje hranice a kam můžu vyrůst.

Když cítím vinu, připomíná mi to, že mi na vztazích záleží.

Nemoc je signál, že se potřebuju o sebe víc starat.

Třeba i taková slova jako sama nebo strašně zní negativně. Jenže sama může znamenat bolestně osamělá, ale taky hrdá, samostatná, svobodná. A ta holka, co si ji teď bere váš expřítel je z vašeho pohledu strašná kráva, zato vaše sestra je v nových šatech strašně krásná. Strašně skutečně původně označovalo cosi hrozivého a děsivého, postupně se ale začalo používat jako pouhý zesilovač všeho, takže už nenese výhradně tu původní „temnou“ energii.

Může to být i naopak. Třeba takový soucit. Většina lidí zaměňuje soucit za lítost. Díváme se soucitně na toho pána, co mu sebrali v tramvaji peněženku. Koukáme na něho svrchu, jako na chudáka (nám by se tohle rozhodně nestalo!) Jenže skutečný soucit znamená sou-cítění: jsme s druhým v jeho bolesti i radosti, aniž bychom se nad něj vyvyšovali.

Pojď konečně do postele

Většina slov se s ohledem na svůj energetický potenciál nachází ve sféře „jak kdy“. Když ležíte měsíc v nemocnici, slovo postel vyslovíte s úplně jinou energií, než když zrovna probíráte s kamarádkou sexuální hrátky. Postel se zkrátka používá v mnoha různých souvislostech (spánek, odpočinek, nemoc, sny, intimita), takže energie se rozptýlí podle kontextu.

Soustředit se na energii, se kterou slovo vyřkneme, se vyplácí hlavně u přání – a přání není nic jiného než záměr. Určitě už jste četli o tom, že formulace přání nemá být negativní, protože Vesmír neslyší „ne“. Ono ale vůbec nejde o Vesmír, tomu je to šumák. Jde o nás. Tak třeba:

Nechci být nemocná – naše pozornost se mimoděk soustředí na to „nemocná“ a jaká emoce je za tímhle slovem? Určitě se shodneme, že ne zrovna radostná.

Chci být zdravá – to má úplně jiný náboj!

Můžeme se jenom modlit

Zvláštní místo v šuplíčku záměrů a přání mají modlitby a kletby. Osobní modlitby jsou stejně silné jako naše záměry, ale ty „zavedené“ nesou ještě něco navíc – energii vloženou generacemi, které je opakovaly s vírou a nezvratným přesvědčením. Proto modlitby působí tak intenzivně.

Vezměte si, že křesťané po celém světě se už dva tisíce let modlí otčenáš, buddhisté po staletí opakují mantru Óm mani padme húm. V obou případech existuje obrovské energetické pole, na které se modlící napojují. Jinými slovy, miliony lidí opakují stejná slova s podobným záměrem – a tím „nabíjejí“ slova modliteb silou. Že nejsou modlitby vyhrazené jen křesťanům, je asi jasné. Mimochodem, když jsem před lety absolvovala pouť do Santiaga de Compostela, ta energii podél stezek byla přímo hmatatelná. Modlící se poutníci za sebou nechali za ta staletí výraznou stopu.

I kletby fungují s obrovskou silou. Používají se v nich různá slova, ale hněv, nenávist či touha ublížit dokážou dát všem ostrost hrotu zacíleného šípu. Třeba takové proklínám tě se rovněž opakuje po generace, takže nahromadění jistého kolektivního otisku je zaručené.

Zabijácká kulka, nebo lék? Obojí!

Když to shrneme, slovo může léčit i zabíjet. Naše kultura to nebere doslova, ale třeba v šamanském pojetí je mezi slovem a činem rovnítko. Vyslovené s velkou silou a vírou dokáže člověka oslabit, až mu vezme život. Ne jako kulka, ale jako energie, která zasáhne tělo i duši, pokud se s ní člověk ztotožní a pokud na ni komunita i on sám věří. Stejně tak ale mohou požehnání nebo léčivá píseň posílit zdraví a životní sílu.

Slova sama o sobě nejsou ani dobrá, ani špatná. Ale vyslovená s intenzivní emocí a vírou se mění v požehnání, nebo kletbu. A právě proto stojí za to dávat pozor, jak se slovy zacházíme.